Expedice Tunguzský meteorit 2003

Aktuální přehled přednášek a výstav pořádaných členy expedice je k dispozici v sekci Harmonogram /link/.

Do Moskvy se vrátila další expedice věnovaná výzkumu místa Tunguzské katastrofy, které se účastnily i stránky tunguska.ru. Více než měsíc pracovala společně s výzkumníky z Tomska, Novosibirska a Moskvy. Nejzajímavějším nálezem této sezóny je kráter nacházející se 26 km na severozápad od epicentra výbuchu. Jeho hledáni trvalo přesně 10 let. Poprvé byl vyfotografován V. Romejkem v roce 1994 blízko horizontu. Tehdy se kvůli silným požárům nepodařilo přesně určit jeho umístění. V roce 2001 se k němu pokoušela dostat skupina z Polska. V roce 2003 se jej pokoušeli najít výzkumníci z Česka. Všechny pokusy ztroskotaly na neprůchodnosti místního terénu - překážkou byla stará požářiště.

V tomto roce s použitím snímků z družic se podařilo proletět nad kráterem ve vrtulníku a několikrát jej vyfotografovat. Další výzkumy pomohou přesně určit jeho původ. Berme-li v potaz, že se nachází na dráze letu Tunguzského meteoritu, můžeme předpokládat jeho kosmický původ. Ačkoliv není vyloučeno ani to, že se jedná o geologický jev spojený s tektonickými procesy probíhajícími na Zemi před milióny lety. V každém případě prozkoumat "kráter Romejka" bude nutné a to nejspíše hned v příštím roce.
(překlad z tunguska.ru - Jiří Schauer - Expedial)

     Dne 31. června kolem sedmé hodiny ranní se v povodí horních toků Dolní Tunguzky a Leny objevilo ohnivé těleso, které se pohybovalo nad střední Sibiří směrem východojihovýchodu na západoseverozápad. Průlet tělesa byl doprovázen neobyčejně silnými světelnými a zvukovými efekty a skončil výbuchem, nebo přesněji výbuchu podobnou destrukcí tělesa v meziřečí Podkamenné a Dolní Tunguzky. Energie, která se při tom uvolnila, činila 1017- 1016 J. Asi deset procent se spotřebovalo na záření. K maximálnímu uvolnění energie došlo asi ve výši pěti kilometrů. Výbuch nebyl okamžitý. Těleso se při něm pohybovalo po dráze dlouhé téměř dvacet kilometrů. Exploze tedy trvala několik desetin sekundy. Rázová vlna vyvrátila les na ploše dva tisíce sto padesát čtverečních kilometrů, obešla zeměkouli a způsobila otřesy zaznamenané v Taškentu, Irkutsku, Petrohradě a Jeně. Také byla zřejmě příčinou magnetické bouře, pozorované v Irkutsku. Zářivý výbuch způsobil lesní požár, který dílo zkázy dokonal...

     V oblasti domnělého dopadu Tunguzského meteoritu nazvané "Zapovednik Tunguzský meteorit" (zapovednik = něco jako u nás chráněná krajinná oblast) se nachází vědecká výzkumná stanice zaměřená na provádění odborných expedic a vzdělávání mládeže. Výprava bude využívat poznatky badatele S. Kulika (byl první, kdo pokusil zmapovat místo eventuálního dopadu meteoritu), kterého doprovázeli místní domorodci (Evenkové - Tunguzové a po němž se v oblasti zachovalo mnoho stop (sruby, naleziště...).

     "Zapovednik Tunguzský meteorit" je chráněná krajinná oblast řeky Čambe a Chušma, které vtékají do Podkamenné Tunguzky (60 kilometrů od osady Vanavara). Toto území je mj. proslulé nalezišti polodrahokamů.

     Podíváme-li se na oblast ze širšího pohledu přírodovědce, jedná se o typickou ukázku tajgy. Ploše zarovnaná oblast je mozaikou otevřených stepních ploch a lesních komplexů, jež tvoří v převážné většině porosty jehličnatých stromů, místy s vmezeřenými břízami, na vlhčích místech i vrbami. Celkový vegetační obraz je výsledkem poměrně drsného klimatu, které lze v porovnání s klimatem středoevropské oblasti charakterizovat jako chladnější (průměrné teploty o 2-3 °C nižší) a mírně sušší. Také současně zde žijící živočichové jsou specialisté na tyto klimatické podmínky a jejich výskyt takto daleko na severu poskytuje mnoho informací o obraze vegetace v mladší geologické minulosti (pleistocén) středoevropské krajiny. Typickým příkladem mohou být někteří zástupci hrabošů nebo četní plži, kteří zde našli vhodné podmínky k životu, zatímco u nás již vyhynuli.

     V srpnu 2003 uskutečnila pražská Agentura Koniklec ve spolupráci s Vlašimskou astronomickou společností a za podpory mediálních partnerů (Českého rozhlasu, časopisu Vesmír a TRIPS) expedici do oblasti dopadu Tunguzského meteoritu s cílem dokumentovat po 95 letech místo a okolí dopadu "meteoritu" a vést přírodní a vědecká pozorování této oblasti.

     Expedice se zúčastnilo celkem 17 lidí. Sedm dospělých členů (mj. biolog, astronom, kameramani, fotograf, zdravotník) bylo osloveno a vybráno z řad s Agenturou Koniklec spřátelených nevládních organizací, institucí a škol. Deset mladých účastníků bylo vybráno na základě pětiměsíční soutěže určené pro studenty gymnázií, středních škol s přírodovědným zaměřením a členy Sněmu dětí ČR pro životní prostředí (SDČR-ŽP).

     Nyní po svém návratu ze Sibiře vznikla z nejzajímavějších nasbíraných materiálů série výstav a přednášek, rozhlasové rozhovory, články v novinách a časopisech, projekty mladých účastníků soutěže.

     Ve spolupráci s Českou televizí by měl vzniknou filmový dokument a s nakladatelství MF jednáme o vydání knihy, která by obsahovala velké množství fotek se zajímavými texty o celé oblasti, faktografickou část o katastrofě, originální texty dosud nezveřejněných rukopisů, deník a fotky naší expedice a další zajímavosti.

Lukáš Gavlovský O expedici	Eliška Vicherová Stromy v sibiřských rašeliništích	Ondřej Strýček Rostlinná skladba ekosystému	Lucie Vančurová Mechorosty
Michal Šíma Lišejníky	Jana Veselá Rozsivky	Jára Křivánek Půdy a meteorit	Radek Timoftej Savci Tunguzky
L. Duchečková Entomologie	Hynek Jebavý Obojživelníci, plazy, ryby	Jana Zmeškalová Antropogenní vlivy	Filip Král Požár

Autor fotografií: Lukáš Gavlovský

	Skupinové foto téměř všech účastníků první české expedice Tunguzský meteorit. Kámen uprostřed parčíku ve Vanavaře nese nápis "Astronomický bod" Expedice L. A. Kulika 1928. Označuje místo, odkud vyrazila historicky první expedice s cílem rozluštit tunguzskou záhadu.
	Cesty. Vanavaru nejlépe poznáš ze sedla sajdkáry. Kdo nezakusil, neuvěří. Veškeré cesty jsou navezeny z drolivé sopečné horniny. Těžko byste hledali bílé dělící pruhy či přechod pro chodce. Zato na veselého motoristu, který už zjevně přebral, narazíte poměrně často.
	Spokojený tatík se svojí dcerou. Čekal jsem, že ve Vanavaře pocítím jakýsi civilizační odstup. Marně. Všude je chleba o dvou kůrkách.
	Voronka čili kráter.  To je ona!. Letecký snímek pořídil 1. srpna 1994 Vitalij Romejko. Útvar prý nápadně připomíná kruhový asi dvousetmetrový kráter s postranními valy a středovým vrcholkem. Pokud by se prokázal jeho meteorický původ a stáří shodné s tunguzskou událostí, byl by to bezesporu zlom v dosavadním bádání. Tato hypotéza je na světě již přes deset let, přesto se na místo zatím nikdo úspěšně nedostal.
	Vanavara nad řekou Podkamenná Tunguzka. Ani město, ani vesnice. Osada se rozrostla jako základna pro geologické rozvědky, které hledaly v širokém okolí ropu a další nerostné suroviny. Dobu svého největšího rozmachu má již zřejmě za sebou. Dnes zde zůstalo žít jen asi 3500 obyvatel. Tunguzská katastrofa se odehrála před 95 lety zhruba 70 km odtud. Nebýt této události, jen stěží by sem kdy zavítal jediný cestovatel. Mapu ulic, či pohlednice byste ve Vanavaře sháněli marně.
	Pristaň je přístav a základna na nevelké řece Chušmě. Řeky byly v minulosti prakticky jedinou možností, jak dopravit expediční materiál a zásoby potravin do blízkosti zkoumané oblasti. Cesta dlouhá několik desítek kilometrů proti proudu je využívána doposud. Řeky jsou dobře splavné však jen na jaře. Když máte po ruce dostatek peněz, tak za 1000 dolarů se s vámi na hodinu vznese vrtulník. Nová doba přinesla ještě jeden výdobytek. Citlivý pozorovatel jej již na fotografii jistě odhalil.
	Tajga se podobá oceánu. Jen na místo mořských vln vítr čechrá koruny stromů lesa bez hranic.
	Mokřadní les. Pokud v mokřadu zakopnete o kmen padlého stromu anebo klesnete znaveni z dalekého pochodu, padnete jako do peřin. Zemi pokrývá duchna mechů a keříky voňavého rojovníku.
	Poslední originály. Padlé stromy jsou jedinými svědky katastrofy. Dnes už jich takto zachovalých naleznete jen velice málo a pouze na některých místech. Torza pod horou Kaskadnaja jsou vděčným motivem všech fotografů. Les bříz a modřínů okolo je starý právě 95 let.
	Johnův kámen je památník jednoho omylu. Před mnoha lety nalezl jen asi kilometr od Kulikova tábora jistý Rus jménem John trčet ze země podezřelý kámen. Zdálo se, že hledaný meteorit je konečně na světě. Vyhloubené příkopy svědčí o zarputilosti badatelově. Jedná se však zcela evidentně o bludný balvan z pozemského kvarcitu, který zde přikutálel ledovec.
	Kulikův srub. Jedno z několika původních stavení, které pamatuje dobu největší slávy bájných expedic. Dodnes skýtá zázemí pro vědce i zřídkavé turisty. Je otázkou, zda se dříve stane muzeem, či rozpadne v troud. Dveře nemají zámek. Zatím?
	Vanavarský přístav. Chytat ryby v malém zde může každý, ale opravdové maso, za tím je třeba odejít na lov do tajgy. Jarní tání zvedne každoročně hladinu Podkamenné Tunguzky o mnoho metrů. Voda pak nezřídka dostoupí až mezi dřevěně domky.
	Suslovův kráter naleznete jen pár stovek metrů od Kulikova tábora v místě zvaném Severní močál. Prohlubeň vznikla přírodním procesem probíhajícím ve věčně zmrzlé rašelině. Obdobných menších útvarů naleznete v okolí více. Za kráter vzniklý po dopadu meteoritu jej považoval Kulik. Se svými kolegy zde vykopal několik desítek metrů dlouhý a několik metrů hluboký odvodňovací výkop. S jistotou očekával, že krumpáč jednoho dne zazvoní o ohromnou hroudu niklového železa. Marně. Potvrzením omylu byl nakonec nález torza kmene modřínu na dně "kráteru".
	Kapkan - past na soboly. Jestliže trpíte pokušením podívat se do míst na zemi, kudy neprošla lidská noha, vydejte se do nedozírné sibiřské tajgy. Vězte však, že nakonec stejně rozpoznáte v lišejníku pod svýma nohama šlápoty lovce sobolů.
	Severní močál. Pokušení bylo silnější než já, musel jsem dojít až k němu. Stál tam nakloněn uprostřed mokřadu jako vzpomínka, která má každou chvíli pominout. Země pode mnou se podezřele houpala.
	Hledání kráteru. Marnost se zračí v Sergejových očích. Už čtvrtý rok se snaží nalézt Voronku z fotografie. Tentokrát má po ruce podrobnou vojenskou mapu oblasti, satelitní navigaci, souřadnice záhadného místa, dva kompasy, evenckého průvodce Slávu, kameramana, astronoma, fotografa... Už třetí den společně bez úspěchu prohledáváme oblast. Kde se stala chyba?! Nezbývá než se vrátit. Pár desítek kilometrů odtud se setkáme s ostatními členy naší expedice.
	Výsadek Železný řvoucí kolos jen chvíli balancuje v metrové výši nad zemí a odlétá. Prcháme porostem zakrslých bříz z jeho dosahu. Ještě chvíli a kolem nás se rozhostí ticho, naprosté ticho. Podle souřadnic z GPS jsme 94 km od Vanavary a asi 35 km od míst, kde po léta probíhal veškerý výzkum. Nepřistáli jsme na plánovaném místě, ale nepochybujeme, že někde poblíž něj. Sergej nabil brokovnici proti medvědům. Slétají se první komáři. Bereme ruksaky a pytle se zásobami potravin. Můžeme vyrazit.
	Jan Urban řečený Beruna alias Leonid Alexejevič Kulik ve své pracovně, ve svém srubu, v našich představách.
	Telegrafní sloupy se nazývají stojící, někdy přelomená torza kmenů v oblasti epicentra katastrofy. K explozi údajně došlo ve výšce několika kilometrů nad zemským povrchem. V okolí mnoha set kilometrů čtverečních byl pak povalen všechen les do stran. Pouze zde v epicentru působila tlaková vlna přímo z nebes.
	Na lišejníku ustláno Idyla borového lesa mi nápadně připomínala partie krajiny Jižních Čech. Chvíli však trvalo, než zapomenu na to, že zde nepotkám houbaře, za lesem neuvidím zorané pole, za polem ves, před usnutím neuslyším z ticha dusání železných kol v dálce jedoucího vlaku do Kaplice.
	Jezero Čeko je poněkud záhadná louže ve tvaru ledviny. Prakticky v jediném místě se do něj vlévá a zase vytéká řeka Kimču. Jeho hloubku zkoumali italští vědci speciálními přístroji. Narazili na zvláštní dno ve více úrovních dosahující hloubky přes padesát metrů. Na jednom břehu zůstala stát stařičká "baňa" - sauna sloužící po léta k očistě těla i ducha příchozích. A na břehu druhém vyrostl nově přenesený srub jednoho z našich průvodců - Konstantina. Nacházíme se totiž v jeho loveckém revíru.
	Evenkové jsou původními obyvateli oblasti. Jen velice málo z nich žije dodnes v tajze kočovným způsobem života pastevců sobů. Sláva pracuje pro rezervaci Tunguzský zapovědnik. Se ženou, pěti dětmi a maminkou přebývá jedenáctým rokem v domku ve Vanavaře. Jeho otec v lesích zůstal. Město nenavštívil už plných třicet let.

Večerník Praha, 4.8.2003	Metro, 29.8.2003	Časopis Týden	Časopis Trips, č.13

Časopis Reflex, 46/03

Časopis Xantypa, únor 2004

10. - 30., "výstava fotografií", Pražský veletržní areál Letňany, fotky jsou pověsené jako doprovodná akce k výstavě stanů, kterou pořádá Holansport (specialista na stany), otevřeno - streda az patek (13:00-20:00) a v sobotu (10:00-18:00). Podrobne info na www.holan.cz.

ZAJÍMAVÉ ODKAZY

DOPORUČENÁ LITERATURA

Vše o Tunguzu, Sibiři
B. I. Vronskij: Tajemství Tunguzkého meteoritu
Brzáková: Goromomo goroló – vyprávění sibiřských Evenků

Sny a práce se sny
Heffernanová: Tajemství dvou partnerů – sny a mýty (Dauphin Liberec)

PRO TISK

Více než půlroční prezentace výsledků Expedice Tunguzský meteorit 2003 začíná. Odstartovala listopadovou výstavou a přednáškou v Ekocentru ve Vlašimi. Výstava se postupně představí v místech bydliště většiny ze 17 členů expedice. Nejaktuálnější informace nabízejí inovované internetové stránky expedice na adrese: http://tunguz.koniklec.cz. Obsahují mimo jiné harmonogram všech plánovaných akcí, fotogalerie, projekty účastníků expedice, rozhlasové rozhovory a články z tisku apod.

Mezi zajímavé zastávky výstavy o Expedici Tunguzský meteorit 2003 patří například Planetárium Praha. V únoru 2004 tam bude v sále Stárvid k vidění speciální program, využívající možnosti planetária. V květnu příštího roku navštíví výstava CHKO Bílé Karpaty. Již v těchto dnech (1. - 23.12. 2003) hostuje prezentace výsledků Expedice Tunguzský meteorit 2003 ve Vědecké knihovně a Gymnáziu Luďka Pilka v Plzni.

Kromě toho se výstava představí 5. - 18.1. 2004 v Poličce v Gymnáziu na Nábřeží svobody 306, 19.1. - 1.2. 2004 v Uherském Hradišti Střední zemědělská škola a Gymnázium, v březnu v českolipském muzeu, 5. - 15.4. 2004 v Benešově u Prahy (Dům dětí a mládeže) a 16. - 29.4. 2004 v Českém Brodě (Dům dětí a mládeže). Kromě prezentace výsledků expedice na výstavách probíhají i dvouhodinové prezentace s fotografiemi a vyprávěním účastníků, např. 9.12. 2003 ve sdružení Ekola v areálu mateřské školy v Hrudičkově ulici na Praze 11 (Horní Roztyly), nebo 10.12. 2003 od 17 hodin v ekocentru Zvoneček ve Vraném nad Vltavou.

Skutečnou tečku za zpracováním výsledků Expedice Tunguzský meteorit 2003 udělá v roce 2004 knižní vydání nových informací a fotografií o záhadné události (Mladá fronta) a filmový dokument, o který má zájem Česká televize.